sobota 5. května 2018

Jak zahnat stres - o (ne)vyhoření

Určitě všichni znáte takový ten pocit, kdy máte dojem, že na vás všechno padá, že je toho prostě moc a že se to nedá zvládnout ani za deset let, natož za dobu, kterou na to máte určenou. Ať už se jedná o cokoli.

Když po škole nastoupíte do práce, když máte první zkouškové na vysoké, když vás čeká poslední státnice, když toho máte v osobním životě nad hlavu, a mnohé další situace, to jsou přesně takové ty momenty, kdy se vám velice snadno může stát, že místo toho, abyste se do všeho vrhli po hlavě a začali postupně všechny ty věci redukovat, zůstanete jen ležet v posteli, naprosto neschopní byť jen vstát.

Jsou to přesně takové ty momenty, kdy vám to všechno může přes tu hlavu přerůst a hned máte o dost blíž třeba i k tomu obávanému vyhoření.

Když jsem nastoupila do práce, bylo toho najednou na mě strašně moc. Škola vám dá opravdu jen takové bazální vědomosti a je pak už na vás, abyste se ty hlavní věci naučili za pochodu. A to ani ne tak z knížek, jako z toho, co odpozorujete, ze zkušenosti. A to je velice náročné. Na začátku jste doslova zahlcení informacemi, máte pocit, že máte strašně úkolů a nevíte, který udělat dřív. A pak začnete logicky dělat chyby. Třeba i hloupé, ale i ty vám dokážou pěkně podrýt sebevědomí.

Stejně tak, když se učíte na nějakou zkoušku a těch otázek je prostě hrozně moc a pořád nekončí. V té chvíli se mi stávalo, že místo, abych se učila nějak systematicky, začala jsem podléhat panice, přeskakovala od jednoho tématu ke druhému a nakonec to vzdala s tím, že stejně nemám šanci se to včas naučit.

Takže, jak zvládat takové situace a jak chránit sám sebe před všemi újmami, které nám mohou způsobit?



1.Udělejte si plán
Tohle je úplně základní a nejjednodušší věc, kterou můžete udělat. A není potřeba psát si nějaké "to do" listy. Samozřejmě můžete, ale pokud jste takový ten typ, jako já, který je až příliš chaotický na to, aby něco takového dělal, nebo který má tendenci pak tyhle listy až příliš zdobit a vyšperkovávat, místo toho, aby dělal to, co má, tak stačí, když si takový plán vyrobíte v hlavě. Co to vlastně znamená? Prostě si rozvrhnete čas. Co kdy budete dělat. Třeba - od devíti do jedenácti budu psát dekurzy, od jedenácti do dvanácti udělám většinu pohovorů s pacienty, pak si dám oběd, pak od půl jedné do půl druhé budu vyšetřovat příjem, potom dodělám pohovory....atd. atd. Prostě si naplánujte co kdy kde a jak. Není potřeba ani dávat si konkrétní časové údaje, stačí jen co dřív a co potom. Zdá se to jako strašná blbost, ale timing je v podstatě nejdůležitější věc pro to, abyste všechno nakonec stihli a neplavali v tom.

2.Nedělejte víc věcí najednou
Je pravda, že se říká, že my ženy, na rozdíl od mužů, zvládáme takový ten klasický multitasking. Ale když ho provozujete dlouhodobě a hlavně v prostředí, kde do toho vstupují ještě další nečekané okolnosti, vede to maximálně k tomu, že nakonec děláte jednu chybu vedle druhé. Tohle třeba byla věc, se kterou jsem v práci měla velmi dlouho problém. Byla jsem neskutečně roztržitá a často dělala různé chyby prostě jen z nepozornosti. Pak jsem se o tom jednou bavila se svojí školitelkou a první věc, kterou mi doporučila, byla právě tahle. Abych vždycky dělala jen jednu věc. Což se samozřejmě lehko řekne, ale někdy se to fakt těžko realizuje. Když třeba píšete nějaké zápisy, do toho vám telefonuje sestřička, něco chce, abyste udělali, do toho pak zatelefonuje nějaký příbuzný pacienta a chce informace, v takové chvíli je strašně jednoduché se v tom totálně ztratit a tu chybu udělat. Já jsem si zavedla systém poznámek. Když na mě takhle působí víc vlivů najednou, prostě si to napíšu, položím před sebe a jakmile dodělám jednu věc, můžu jít na tu další, kterou mám napsanou. Samozřejmě jsou situace, kdy je něco třeba urgentně udělat, ale většina věcí těch pár minut, než dokončíte to, co máte rozdělané, prostě počká.

3.Dělejte si pauzy
Ať už v práci, ve škole, nebo třeba i v osobním životě. Dejte si prostor na to, abyste si odfrkli, třeba jen chvilinku. Ale nejeďte pořád v kuse. Jednak, mozek není schopnej se neustále koncentrovat a po určité době prostě nutně začnete dělat chyby, a druhak, jsme jen lidi a potřebujeme se odměňovat, byť třeba jen něčím banálním, jako třeba, že si uvaříte kafe, jdete se chvíli projít, nebo si s někým popovídáte. Já jsem v průběhu času zjistila, že jeden z důvodu, proč piju tak velké dávky kafe, je právě ten, že si to dávám jako tu odměňovací pauzu, kdy mám dovoleno vypnout, zrelaxovat se a nabrat síly pro další práci. Vždycky mám pak mnohem čistější hlavu a jsem toho schopná daleko víc zvládnout. Nebo když máte pocit, že na vás doma všechno padá, že je mezi vámi a nějakým jiným členem domácnosti nezvladatelné napětí, jděte ven, projít se, zaběhat si, pusťte si hudbu a nechte to chvilku vydechnout. Opravdu to zabírá.

4.Mluvte o tom, co vás štve
Není nic horšího, když v sobě spoustu dní, měsíců nebo třeba i let, potlačujete to, co vás trápí. A nikomu o tom neřeknete. Můžete pak být naprosto bez zjevného důvodu podráždění, emočně labilní, ostatní s vámi těžko vycházejí a radši vyhledávají společnost jiných lidí, než tu vaši. Což pak zase může vést k pocitům nedostatečnosti a k ještě větší izolaci a stresu. Přitom by třeba stačilo najít si někoho, komu důvěřujete a komu se můžete vypovídat. Že máte školy plné zuby, že vás nebaví a máte pocit, že všichni okolo jsou ze všeho pořád nadšení a vy tam jako jediní chodíte s nechutí. Že vás štve váš partner, protože na vás kašle, protože si po sobě neuklízí, protože od vás očekává něco, co nedokážete splnit. Že vás v práci rozčilujou kolegové, klienti, pacienti. Že máte někdy chuť se na všechno vykašlat. Sdílejte to. Pusťte to ze sebe. Uleví se vám. Opravdu. To, že vás někdo vyslechne, z vás aspoň kousek toho kamene, co si v sobě nesete, sejme. A je to moc důležitý. Abyste neyhořeli. Abyste normálně fungovali. Abyste měli rádi to, co děláte.

5.Dělejte důležité věci s chladnou hlavou
Snažte se nebýt impulzivní. Nerozhodovat se, když jste vytočení, nešťastní nebo příliš šťastní. Emoce, ať už pozitivní, či negativní, mají velkou sílu. A umí hodně ovlivnit naši schopnost posuzovat situaci. A dívat se na ni dostatečně kriticky. Pod vlivem emocí často spousta z nás udělá rozhodnutí, kterých potom lituje. A třeba už nejdou vzít zpátky. Nechte si vždycky čas na vydechnutí. Je to třeba jako to, co radíme pacientům, kteří jsou příliš impulzivní nebo mají sklony k agresivnímu jednání. Když vás něco nebo někdo naštve, odejděte z místnosti, běžte se projít, nebo v krajním případě bouchněte do stolu, práskněte dveřma. Ale jděte pryč. Nejdřív vychladněte a pak teprve dělejte rozhodnutí. Naučíte se tak zkrotit sami sebe a předejdete špatným rozhodnutím a chybám, které byste pod vlivem příliš silných emocí, nasekali.

6.Nebuďte perfektní
Nikdo není perfektní, dokonalý, bezchybný. Nemůžete čekat, že vám hned všechno půjde, že budete ve všem vynikající, že nikdy neuděláte žádnou chybu. Neskládejte se z toho, když se sem tam něco nepovede. Stane se to úplně každému. A když nastoupíte do práce, přijde xy situací, kdy nebudete vědět, co dělat, kdy něco uděláte špatně a třeba vás za to někdo i pokárá. Ale neznamená to, že jste neschopní. Stává se to všem, starším, mladším, zkušeným, nezkušeným. Ne nadarmo se říká, že chybami se člověk učí. Většinou si tak tu věc aspoň líp zapamatujete. A podruhé ji neuděláte. Stejně tak neočekávejte a nevyžadujte od ostatních, aby byli perfektní. Každý máme nějakou chybu, nějaká zlozvyk, něco, co ostatní štve. Ale takový je prostě život. A když budete příliš hledat a přebírat, nakonec se vám stane, že skutečně přeberete a nikdo s vámi nebude chtít být. Nic a nikdo není perfektní.

7.Pochvalte se, važte si sami sebe i ostatních
I když věci někdy nevychází tak, jak byste chtěli, určitě je spousta věcí, za které na sebe můžete být pyšní a které na sobě můžete mít rádi. Že jste slušní lidi, že pracujete, že máte rádi lidi okolo, že máte hezké oči, že vám ostatní důvěřují a svěřují se se svými trápeními, že jste dostudovali, že jste se dostali na školu, na kterou jste chtěli, že máte práci, která vás i přes všechny těžkosti baví. Že se snažíte, ať už děláte cokoli. Važte si sami sebe, učte se mít se rádi. Nejde to hned a lusknutím prstu, ale po malých krůčcích můžete k tomu postupně dojít. Klíčem k tomu, abyste měli rádi ostatní, abyste byli v životě spokojení a nerozptylovali se při běžných činnostech, je právě tohle. Vážit si sám sebe, toho, co děláte a toho, jací jste. Je miliarda malých věcí, které jsou na vás krásné a vy je nevidíte. Třeba i prkotiny, ale není obyčejný život složený právě z prkotin? Nebuďte na sebe moc přísní a dovolte někdy sami sobě, abyste se viděli tak, jako vás vidí člověk, který vás má opravdu rád. Bude vám líp. Mnohem líp.



2 komentáře: