pátek 24. listopadu 2017

Jak je důležité míti... (se)

Chodím se skoro každé ráno projít. Vstávám hodně brzo, tak to většinou není problém. Tím chci říct, že si kvůli tomu nemusím přivstávat. To by se mi asi nechtělo. Ale když už vstanu, jak jinak naložit s časem do svítání a snídaně, kdy vstávají všichni ostatní "normální" lidi?

Můžu zůstat ležet v posteli a pokusit se (neúspěšně) usnout.

Můžu si pustit seriál.

Číst si knížku.

Vařit.

Uklízet.

Nebo se prostě můžu oblíct, vzít sluchátka, narazit čepici a jít se projít.

Poslední dobou dávám čím dál tím častěji přednost téhleté poslední možnosti.

A proč je to tak důležité?

Zjistila jsem,  že je strašně fajn udělat si nějaký čas jen tak na sebe a své myšlenky. Já jsem měla přemýšlení vždycky spojené s tím, že chodím někde po venku. Dřív jsem tak přemýšlela u venčení psa, každý den. teď psa nemám, tak venčím aspoň sama sebe, svou hlavu.

Kdybych tenhle prostor neměla, čas na to, utřídit si všechno, co se předchozí den stalo, co jsem jen tak letmo uložila a nestihla nijak zpracovat, bude mě to trápit přes den, nebo naopak v noci, kdy chci spát. Ale znáte takové to, jak ležíte, čumíte do stropu a zaboha se snažíte na nic nemyslet. Nebo na něco pozitivního, ovečky, travičku. A ta hlava vám tvrdošíjně jede rychlostí tryskáče. A nenechá vás spát.

Proto jsem si oblíbila tyhle ranní minirituálky. Vždycky si na Soundcloud pustím playlist nějaké fajn indie hudby, nabalím se jak sněhulák, protože co si budem povídat, léto už je dávno za námi, a vyrážím. Nechodím nějak dlouho ani nijak rychle. Jdu tempem, na které mám zrovna chuť a trasou, kterou se mi chce. Mám jich několik oblíbených.

Když mě to takhle napadlo poprvé, jít se brzo ráno projít, bála jsem se, že pak budu v práci úplně vyšťavená, unavená, ale právě naopak. Bylo to super, celej den jsem měla mnohem víc energie a daleko čistší hlavu. Tak jsem to další den zkusila zase. A pak zase. A teď už je to pro mě skoro rutina.

Daleko líp se pak na věci soustředím a mám všechno tak nějak líp v sobě srovnané.A navíc se aspoň trochu udržuju v kondici. Plánuju někdy na přelom jara/léta nějaký přechod hor, tak přeci jen na sobě trochu pracovat teď musím.

A cítím, že tahle část dne je pro mě určitým způsobem úlevná. A důležitá.

I když je to vlastně strašně nepatrný díl z celého toho dvacetičtyřhodinového celku.

A co vy?

Co je důležité pro vás?



10 komentářů:

  1. Andrea Mihalčíková24. listopadu 2017 13:33

    A chodíš i když je venku tma? Já bych taky ráda takhle chodila na procházky, ale ráno ještě ve tmě se bojím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chodím, já se moc nebojím, na škole jsem chodila takhle ráno běhat. Ale je pravda, že pro lidi, co se ve tmě bojí, to takhle ráno ideální moc není. Ale třeba odpoledne je to taky fajn. Když zapadá sluníčko, tak je to teď moc hezký :)

      Vymazat
    2. V brzkých ranních hodinách je nejvíce znásilnění. Dávej si pozor.

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Někdy ve tři, někdy ve čtyři, tak nějak :)

      Vymazat
    2. Vstáváš ve 3 nebo ve 4 ráno? A v kolik chodíš spát? :OOO Neber to nějak špatně, jen pro mě je třeba ideální doma na vstávání kolem osmé a myslím si, že vstávám poměrně brzy :D :)

      Vymazat
    3. Jak kdy, někdy kolem jedenácté, někdy později. Já se takhle brzo budím sama a pak už nemůžu spát :)

      Vymazat
  3. Pro slečnu, co mi psala ten dotaz, který jsem nezveřejnila. Myslím, že je to hodně osobní, tak ti odpovím bez toho, aniž by tu ten dotaz četli všichni. Řekla bych, že je to ok, pokud budete dodržovat dostatečnou hygienu. Není na tom nic divného, důležitý je, abyste byli oba spokojení :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den.

    Řeším problém s přítelkyní, jsme spolu 2 roky, máme se v létě brát, ale otázka je, že přítelkyně je velmi neaktivní a to jak v sexu, tak i v nějakém plánování volného času nebo tak.

    Nicméně, důvod proč píšu o radu, je především ten sex. Ani po dvou letech mi sama od sebe nedá pusu, nenaznačí zájem o sex, nevyvolá ho. Není ochotná si vzít nějaké pěkné prádlo, jít ho se mnou koupit i přes moji nabídku, nezapojí během sexu třeba hračku, neřekne si o polohu, nebo co by chtěla.

    Samotný sex je fantastický, kvalitní a oba uspokokuje. Ale mě svým způsobem už unavuje, že je jen tehdy, když si o něj řeknu, že je jen dle mě.

    Všechna přání o tom, aby aspoň jednou za čas byla v tomto aktivita na ní zůstávají nevyslyšena. Pracuji celý týden mimo domov, ale nějaká pěkná sms s nádechem erotična, ve smyslu, že už se na mě těší, až přijedu a pomiluji ji, nepřipadá v úvahu. Když začnu, nemá náladu, nemá čas a nechce si o tom psát.

    Vedli jsme na to dlouhé diskuze, neví proč to tak je, buď jí to nenapadne udělat, nebo napadne, ale neodváží se.

    Víceméně jsme se dostali do fáze, kdy se rozcházíme. Ona pro nějakou změnu nechce udělat vůbec nic, s kamarádkou to řešit nebude, je to její soukromá věc, anonymně na internet psát nebude, nechápe proč by to dělala. A odbornou pomoc, třeba poradnu pro oba kde by nám s tím zkusili pomoci odmítá a obviňuje mně, že hledám spojence na to, abychom do ní tam mohli ve dvou hustit, že je blbá a dělá všechno špatně.
    Přijde mi, že racionální řešení jsme vyčerpali. Sami to vyřešit neumíme a ona všechny žádosti a návrhy jak to zkusit řešit odmítá. Už nevím co s tím.

    V tom vztahu jsou samozřejmě i jiné běžné problémy, i ona mi vyčítá určité věci, že nedělám tak jak bych měl. Jsem málo společenský atd, což je i prací, jelikož jezdim domů na víkendy a mám rád svůj klid a odpočinek doma. Ale s klidným svědomím mohu říci, že někam jdeme, ano není 100% víkendů a akcí, ale z 50% ano. Což beru jako kompromis a sám se to snažím zlepšit. Ale v jejím přístupu je to 0% a ještě žádná snaha o to najít řešení.

    Máte nějakou radu jak to řešit. Jen asi řeknu, že nechat to být jak je asi možný není. 100% aktivita mě ubijí a nedovedu si představit, že by to tak bylo i dále.

    Díky za názor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, předně, nejsem psycholog, ani nemám žádný výcvik, co se týče vztahového poradenství, takže vám můžu říct maximálně, jak to vidím ze svého pohledu jako holka. Je možné, že má přítelkyně v sobě prostě takový blok, jak jste psal, že se stydí, to asi vidím jako stěžejní v celém tom problému. Možná je pro ni ten stud prostě nepřekonatelný. Že by vám tu radost třeba i ráda udělala, ale nedokáže to. A čím víc na ni budete tlačit, tím víc ji budete znervózňovat a tím hůř to asi i půjde. Myslím si, že jste v dost slepé uličce, pokud ona není schopná přistoupit na žádný z vašich návrhů. Pak zbývá prostě jen to, abyste si sám zkusil srovnat v hlavě, jestli je pro vás tohle skutečně tak strašně důležité, že to předčí všechny ostatní kvality, které pro vás přítelkyně má. Nebo jestli byste třeba nebyl schopný to prostě zkousnout s tím, že ona s tím nic udělat nedokáže. A nebo na ni zkusit v téhle věci přestat tlačit a znovu to zkusit jinak, po malých krůčcích. Třeba jí napište nějakou sms vy a uvidíte, jak zareaguje. Jít s ní nakupovat normální oblečení a v průběhu zabrousit třeba i do prádla. Ale tak nějak nenásilnou formou, aby necítila, že právě teď to musí takhle udělat a neměla z toho další stres. Nic jiného mě fakt nenapadá, docela dobrá by pro vás asi byla právě ta párová terapie, kde by to určitě nebylo o tom, že byste se proti přítelkyni spikli. Myslím, že ten terapeut by zapojil vás oba a oba byste k té změně museli přispět, nikdy to totiž není úplně jednostranné.

      Vymazat