středa 27. září 2017

Psychiatrické Q & A - část druhá

Vzhledem k tomu, že se u minulého příspěvku objevily i nějaké negativní reakce, chtěla bych hned takhle na začátek říct, že tyto články nemají za úkol nikoho zesměšnit, dělat ze čtenářů ignoranty, co nic neví. Přála bych si, aby sloužily k objasnění nejčastějších otázek, které mi ohledně psychiatrie chodí. A když to takhle bude na jednom místě, bude pro všechny snadnější si to najít. Takže si to nikdo neberte osobně, jak už se bohužel stalo, není to tak myšleno.

Tentokrát bych se více chtěla věnovat nám, doktorům, a obecně tomu, jak se jím stát.


Jaký je vlastně rozdíl mezi psychologem a psychiatrem?

Toto je jedna z nejčastějších otázek a asi i nejčastějších omylů, které lidé o našem oboru mají. Často slýchávám, že psycholog a psychiatr je vlastně to stejné. Ale není. Psychiatr je člověk, který vystuduje lékařskou fakultu, je to lékař, s klasickým medicínským vzděláním. Tudíž, zjednodušeně řečeno, smí předepisovat léky a dělat všechny věci, ke kterým má lékař pravomoc. Zatímco psycholog je člověk, který studoval psychologii, buďto na filosofické fakultě, nebo fakultě sociálních studií. Není to tedy lékař. Nesmí předepisovat léky. Pracuje s pacienty pomocí různých dotazníků, psychologických pohovorů, popřípadě dělá různé terapeutické skupiny.

Co mají psycholog a psychiatr společného, je to, že obě tyto profese mohou absolvovat psychoterapeutický výcvik. A následně vykonávat psychoterapeutickou praxi. Jiank jsou ale v rámci nemocnice samozřejmě ve velmi úzkém kontaktu. Pro nás lékaře jsou psychologická vyšetření velmi přínosná, obzvlášť pokud máme plno pacientů a není čas, abychom s nimi dělali některé věci, které za nás mohou udělat právě psychologové. A některé věci a vyšetření, které dělají, ani dělat neumíme. Tudíž jsou pro nás skutečně hodně užiteční.



Jak se stanu psychiatrem? Co pro to musím udělat? Jak dlouho trvá atestace?

Tohle už jsem trochu naťukla v předchozí otázce. Psychiatrem se stáváte, jakmile vystudujete lékařskou fakultu, úspěšně odpromujete a nastoupíte někam na psychiatrii. Tímto se stáváte psychiatrem. Ovšem bez atestace. Tudíž musíte, nebo respektive měli byste, pracovat pod dohledem nějakého atestovaného lékaře. Což v praxi znamená, že vám atestovaný lékař musí podepisovat příjmová vyšetření, epikrízy a všechny takové oficiální dokumenty. A měl by na vás i dohlížet. Na což samozřejmě v praxi moc času není. Ale třeba u nás to probíhá tak, že často pacienty konzultujeme jako tým a není problém, když mi něco není jasné, nebo si s něčím nevím rady, se někoho zkušenějšího zeptat.

Atestace v psychiatrii trvá pět let. V ideálním případě. Dva roky kmen a další tři roky do atestace. Ale je tam samozřejmě plno podmínek, které je třeba splnit a ke kterým je ne vždy úplně snadné se dostat. Takže se pak často doba atestace ještě prodlužuje. Záleží to na zdravotnickém zařízení, ve kterém pracujete, jak moc jsou ochotní a schopní posílat vás na jednotlivé stáže, které k atestaci potřebujete. Pokud by vás to zajímalo víc, všechno je to rozepsané tady. Stačí si rozkliknout psychiatrii. Zatím pro nás platí tenhle věstník, z roku 2011. Je ale možné, že za pár let to bude všechno jinak.


Jaký je plat začínajícího psychiatra?

Jelikož většina z nás po promoci nastoupí do státních zařízení, odvíjí se plat klasicky podle tabulek. Takže po zapsání do oboru by měl být 28 860 hrubého. Jakmile začnete sloužit, což v našem oboru bývá většinou tak po půl roce, po roce, podle toho, jak se na to cítí, plat se opět o něco zvýší. Pak samozřejmě máte nějaká osobní ohodnocení a podobné věci, takže tahle suma rozhodně není konečná. Ale ve zkušebce počítejte zhruba s tímto.


Ovlivňuje tě práce nějak? Máš pocit, že si před tebou lidi dávají větší pozor na to, co říkají?

Myslím si, že každá práce člověka určitým způsobem ovlivní. Přeci jen je to místo, kde trávíte většinu čase ze dne. Takže i psychiatrie nějaký dopad má. Ale co jsem zatím vypozorovala, tak na mě má spíš pozitivní, než negativní. Hodně mě učí komunikovat. Taky být trpělivá a asertivní. A zvládat některé situace, které nejsou úplně standartní. Zvykat si na lidské emoce a pracovat s nimi nějakým vhodným způsobem. Tudíž ano, ovlivňuje mě to. A jsem za to ráda.

Je pravda, že se často setkávám s tím, že když někde řeknu, že jsem psychiatr, lidi tak nějak zpozorní. Mají asi pocit, že je neustále diagnostikuju a analyzuju. Ale samozřejmě to tak není. Asi si teď víc všimnu nějakých drobných nuancí v chování, tím, že v tom každý den pracuju, jsem k těmhle věcem tak nějak vnímavější. Ale rozhodně to není tak, že bych někoho diagnostikovala, nebo analyzovala. Ale ano, vnímám, že jsou občas lidi v mé přítomnosti více v pozoru.

Ale většinou jen ze začátku. Než zjistí, že to fakt není potřeba.

Že jsem úplně normální člověk. Jako každej jinej.

2 komentáře:

  1. Tohle je úplně super blog! :) Škoda, že jsem ho objevila až teď, určitě se sem budu vracet. Sama jsem psychiatrický pacient, dokonce brzy podruhé hospitalizovaný :-D Tak mě to baví číst (ale tyhle věci v FaQ samozřejmě znám)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, toho si vážím :) A přeju, ať se hlavně daří, co nejlíp :)

      Vymazat