čtvrtek 10. srpna 2017

Nad ránem

Poslední dobou jsem taková vláčná. Jako jízda vlakem s krajinou za oknem. Kdy nejste vlastně součástí ani jednoho. Nepatříte ani ven, ani dovnitř.

Užívám si dlouhé ranní běhy, teď víc, než když dřív. Jen té síly je míň. Vycházející slunce a Matilda Oskara Schustera ve sluchátkách. Film ve zpomaleném záběru, beze slov. Nejsou potřeba.

Vzala jsem si s sebou tak málo knih. Balila jsem rychle, tak jen ty nejnutnější. Básníky. Řádky, které mě provázely životem. Hrabě a jeho melancholický pohled na svět. Jak blízký tomu mému.

Před pár dny mi jeden pacient ukazoval svoji poezii. Byla krásná, dotýkající se přesně na těch správných místech. Stejně jako ta od Hraběte. 





Skoro každý velký umělec v sobě má kapičku šílenství. Někdy i větší. Má ji v sobě každý z nás. Jen někteří šťastlivci ji umí dobře skrýt, dokonce tak, že ji sami nikdy nenajdou. Ale máme ji tam. 

A jsme šťastní?

Doopravdy?

Čím víc životních příběhů slyším, tím víc přehodnocuju ten svůj. Nutí mě to přemýšlet, každý den, večer. Přesně jak jsem čekala. Nutí mě to hledat sebe samotnou. Zase o něco víc.

Když jsem byla menší, vždycky jsem si přála být Amelie. Ta z Montmartru. Tolik jsem se v ní viděla a přála si být stejná. Jen vlasy jsem oželet nedokázala. Ty dlouhé vlasy, které jsem bránila před všemi nájezdy rodičů a které mi dodávaly sebejistotu. 

A teď začínám zkracovat. S každou událostí, každým zakopnutím, o kousek zkrátím. Je v tom jistá hořkosladká úleva. 

Naplnění. 

Možná.

Popsala jsem za život strašně moc řádků, Miliony a miliony slov, zvolna plynoucích. A pokaždé, když jsem to pak za čas četla, nebylo to ono. Byl to jen zlomek z pocitu, který jsem se tehdy snažila zachytit.

Říkáme: "Zkuste se z toho vypsat." 

Ale jak zachytit něco, co zachytit slovy nejde. Ani zvukem. Jakmile ho vyslovíte, rozplyne se. 

Stejně je to s básněmi. Ta energie, která na každého z nás plyne, která je pro každého tak odlišná, určitě není ta stejná, kterou do nich vkládal ten, kdo je psal.

A přesto jsou dokonalé. Tak, jak zapadají do našeho vlastního příběhu. Do našeho obrazu světa.

Je nad ránem a čtu řádky, které napsal někdo jiný. Šílenec. Divný člověk.

A jsou jako pohlazení. Chvilka úlevy v tom šíleném tempu posledních měsíců.

Jeden z dalších stabilních bodů. Ke kterým se můžu kdykoli vrátit.


...dohasíná cigareta v mojí ruce
drobounký ostrov žihadla ještě menší včely, která letí zpátky za dětství až daleko za ostnaté dráty mých víček...



¨


16 komentářů:

  1. ukaž nám fotku s fakt dlouhýma vlasama pls

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, myslím, že to není potřeba :) Měla jsem je dřív něco pod pás, tak to vypadalo zhruba jak teď, akorát delší :)

      Vymazat
    2. pod pás, to musela být krása, ukaž :)

      Vymazat
    3. Omlouvám se, ale nějak mě po všech těch útocích na to, jak vypadám, co nosím, jak se tvářím a bla bla přešla chuť na to někde něco takového ukazovat, ono to fakt není nijak potřeba, ani o tom ten článek vlastně není. Tak se nezlob, třeba se někdy naše cesty někde protnou a osobně to pak klidně ukážu :)

      Vymazat
  2. Tyhle psychologický výlevy mě nebaví. Napiš něco o práci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, o práci určitě něco taky bude, ale tenhle blog je i pro mě a ráda si tu píšu i svoje různé postřehy. Pokud tě to nebaví, stačí tyhle věci nečíst a vybírat si články, kde bude štítek práce :)

      Vymazat
  3. Ahoj, můžu se s tebou poradit? Příští rok budu končit VŠ a nevím, co dál. Střední mám gympl, pak jsem nevěděla, kam dál, tak jsem zvolila VŠ - humanitní obor, je to takovej těžší gympl, no... Za rok končím a fakt nevím, kam mám posílat životopisy, když nic pořádného neumím a ani nevím, co chci dělat. Během studia jsem pracovala v administrativě a taky jako hosteska, myslím, že jsem komunikativní, mám organizační schopnosti, jsem spolehlivá, pečlivá. Umím dobře anglicky a trochu německy, řidičák mám. Děkuju. Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Veru, těžko říct, já se v téhle oblasti moc nevyznám, hlavně, abych ti mohla poradit, tak bych asi musela vědět, co tě baví. Myslím, že s angličtinou a komunikačními schopnostmi se uplatníš v podstatě v jakékoli mezinárodní firmě, chce to trošku omrknout nabídky práce, platové podmínky a možnosti, jaké by ti kde nabídli. Když o tobě nic moc nevím, tak se moc nemám od čeho odpíchnout :/ Můžeš pracovat v cestovním ruchu, marketingu, obchodu, nebo třeba i v nějaké mediální sféře, dost to záleží na tvých preferencích. Jestli chceš třeba dělat spíš kolektivní práci, nebo práci individuální, jestli by ti vyhovovala větší firma nebo spíš něco menšího, jestli chceš cestovat a tak. Myslím, že v dnešní době, pokud umíš anglicky a jsi trochu průbojná a komunikativní, máš poměrně velké možnosti :)

      Vymazat
  4. Tak co první full week v práci? Napiiiiš

    OdpovědětVymazat
  5. Poradíš mi prosím nějaký dobrý recept na cibulačku?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, bohužel v tomhle neporadím, já polévky moc nejím a cibulačku jsem snad nikdy v životě neměla. Zkus nějaké blogy o vaření, tam ti někdo určitě poradí :)

      Vymazat
    2. Použila jsem tento recept: http://www.udvouverunek.cz/2016/02/03/recept-na-vikend-cibulacka/ , ale mám teď takový delikátní problém... Hrozně mě nafouklo a to, co ze mně jde, fakt hrozně smrdí... Ale hrozně. Já snad budu spát na balkóně. Co sakra s tím? :(

      Vymazat
    3. Ahoj, je to normální, někteří lidé cibuli špatně tolerují. Kdybys měla doma Espumisan, tak to někdy pomůže, ale jinak bude lepší, když ji příště nebudeš jíst v takovém množství :)

      Vymazat
  6. Tvůj článek mi taky připomíná báseň! Jdu číst dál :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, je to takový můj lyrický styl psaní trochu :))

      Vymazat